Přeshraniční charakter nekalosoutěžního jednání

U nekalosoutěžního jednání vyvolávajícího účinky v zahraničí, např. se může jednat o klamavou reklamu umístěnou na internetu, která může mít negativní dopad na spotřebitele z určitého segmentu trhu nejen v České republice, se použije ustanovení § 2973, podle něhož se

„ustanovení této hlavy (Hlava III. Závazky z deliktů) nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém má účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného.“

Z citovaného ustanovení tak vyplývá, že nekalosoutěžní jednání s přeshraničním prvkem bude posuzováno podle právního řádu státu, v němž vznikla škoda, respektive kde nastaly účinky závadného jednání.

Ochrana zahraničních osob proti nekalé soutěži:

Ustanovení § 2974 občanského zákoníku upravuje problematiku postavení zahraničních osob v nekalé soutěži, respektive jejich právo na ochranu proti nekalé soutěži.

Českým osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé soutěži, postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich, na základě vzájemnosti.“

Za jednu z nejvýznamnějších mezinárodních smluv v oblasti nekalé soutěže a rovněž průmyslového vlastnictví lze považovat Pařížskou úmluvu. Obsahem této Úmluvy je mimo jiné povinnost členských států (tzv. unijních států) zajistit příslušníkům Unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži.

Obecná právní úprava týkající se problematiky účinků právních předpisů na zahraniční osoby, je obsažena v § 26 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém

„cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby“.

Soutěžitel

Původní úprava obsažená v obchodním zákoníku považovala za soutěžitele „fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěž, i když nejsou podnikatelé“.

V nové právní úpravě došlo k mírné odchylce ve formulaci, kdy spojení „fyzické i právnické osoby“ bylo nahrazeno obecným pojmem „kdo“. Na základě ustanovení § 2972 občanského zákoníku je tedy za soutěžitele považován ten,

„kdo se účastní hospodářské soutěže“.

Soutěžitelem tak může být nadále jak osoba fyzická, tak osoba právnická a to jak podnikatel, tak i nepodnikatel. V praxi se však nejčastěji setkáváme s tím, že se jedná o podnikatele. Je žádoucí, aby se subjekt, který není podnikatelem, účastnil hospodářské soutěže a měl ve své činnosti zastoupeny určité hospodářské nebo podnikatelské prvky, přičemž jejich intenzita není rozhodující. Mezi soutěžitele – nepodnikatele lze zařadit například nadace, příslušníky tzv. svobodných povolání (advokáty, notáře, lékaře apod.), svobodně tvořící umělce (herce, zpěváky, spisovatele, malíře apod.), ale i stát a jednotky územní samosprávy.

Mezi soutěžiteli je možno nalézt nejen osoby podnikající ve stejném či podobném odvětví nebo subjekty nabízející zboží či služby, které mohou být vzájemně zaměnitelné, ale i osoby podnikající ve zcela odlišném odvětví, neboť i mezi nimi může vzniknout „boj o zákazníka“. V této souvislosti je třeba si uvědomit rozdíl mezi pojmy „konkurent“ a „soutěžitel“, neboť v praxi často dochází k jejich nesprávnému ztotožňování. Jako konkurenty označujeme nejen osoby působící na shodném segmentu trhu, jejichž výrobky jsou shodné či velmi podobné (tzv. přímé konkurenty), ale i osoby působící na příbuzném segmentu trhu, jejichž výrobky jsou vzájemně zaměnitelné (tzv. nepřímí konkurenti). Rozdíl oproti pojmu soutěžitel je tak v tom, že v případě konkurentů se vždy jedná o podnikatele a dále v tom, že konkurenti jsou současně vždy soutěžiteli, ovšem soutěžitelé nemusí být nutně vzájemnými konkurenty.

V souvislosti s touto problematikou lze uvést výňatek z judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. NS 32 Odo 1642/2005:

„Soutěžní vztah je třeba vykládat v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži velmi široce, kdy ve vztahu soutěžitelů nejsou jen přímí soutěžitelé, ale vůbec všechny subjekty, které působí v podobných, nebo navzájem substituovatelných oborech nebo hospodářských činnostech. Mimoto jako přímí soutěžitelé nevystupují vůči sobě navzájem jen ti, kteří působí ve shodném nebo příbuzném odvětví, ale také ti, kteří nabízejí výrobky či služby navzájem zaměnitelné. To znamená, že hospodářskými soutěžiteli jsou všichni, mezi nimiž na základě objektivní povahy jejich výrobků či služeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu, přičemž jako soutěžitele lze chápat i ty subjekty, mezi nimiž pro nekalost počínání jednoho z nich vlastně nikdy nedojde k přímému konkurenčnímu střetu.“