Štítek: spotřebitel

Publikováno

Veřejnoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

Ochranou proti nekalé soutěži se zabývají rovněž některé veřejnoprávní předpisy. Jedná se zejména o některá ustanovení zákona na ochranu spotřebitele, zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tiskového zákona, zákona o regulaci reklamy, apod. Trestní postih nekalé soutěže je pak upraven v trestním zákoníku.

Pro ochranu veřejného zájmu je nutný zásah státu a státních orgánů, jež dodržování veřejnoprávního předpisu vynucují a sankcionují subjekty, které jej porušují. Příslušné státní orgány pak plní úlohu tzv. dozorových orgánů a iniciují postih protiprávního jednání, které odporuje příslušným veřejnoprávním předpisům a může mít i charakter nekalé soutěže.

Zákon umožňuje, aby se dotčené subjekty obrátily na dozorové orgány s žádostí či stížností, aby proti danému závadnému jednání zasáhly. Pokud je to v jejich kompetenci, musí dozorové orgány zahájit správní řízení a následný sankční postih z úřední povinnosti. Subjektu, který jednal protiprávně, je pak státním orgánem uložena za správní delikt správní sankce, popř. pokud se subjekt dopustil trestného činu trestní sankce.

Osoba dotčená příslušným protiprávním jednáním, které má charakter nekalé soutěže ovšem nemůže v rámci správního řízení dosáhnout reparace či satisfakce své újmy, tak jak je to umožněno v právu soukromém. Veřejné právo totiž chrání primárně veřejný zájem, nikoli zájem jednotlivce. Veřejnoprávní sankce však ve většině případů znamenají pro nekale jednajícího rychlejší a výraznější postih než sankce uplatňované v rámci práva soukromého.

Stránky: 1 2
Publikováno

Zákazník

Pojem zákazník se stal nově subjektem, který je přímo chráněn právem proti nekalé soutěži. V novém občanském zákoníku nahradil v generální klauzuli nekalé soutěže pojem zákazník původní pojem „spotřebitel“. Pojem spotřebitel je zachován pouze u některých konkrétních skutkových podstat nekalé soutěže.

Při změně právní úpravy bylo využito obsahově širšího pojmu zákazník, pod který je možné zařadit jak spotřebitele, tak podnikatele, včetně dalších osob, které se nacházejí v postavení kupujícího.

Podle důvodové zprávy se bude jednat o případy, kdy

„uzavírá smlouvu právnická osoba nebo podnikatel v pozici neprofesionála s osobou, která je v daném oboru profesionálem“.

Obecně se tak jedná o osobu, která vystupuje na straně kupujícího při uzavírání smlouvy.

Publikováno

Spotřebitel

Občanský zákoník účinný do 31. prosince 2013 považoval za spotřebitele rovněž osobu právnickou. Toto široké pojetí spotřebitele však nebylo v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, a proto byla definice upravena tak, aby odpovídala současným evropským normám. Spolu s platností nového občanského zákoníku může být nově spotřebitelem pouze fyzická osoba.

Pojem spotřebitele upravuje § 419 občanského zákoníku:

„Spotřebitel je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“

Párovým pojmem k pojmu spotřebitel je podnikatel, definovaný v ustanovení § 420 občanského zákoníku. Nový občanský zákoník se odklání od původního pojmu dodavatel a přiklání se k širšímu pojmu podnikatel. Za podnikatele se považuje:

každý, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.

Za podnikatele je považován rovněž ten, kdo ho zastupuje a jedná jeho jménem a na jeho účet se spotřebitelem.

Nový občanský zákoník dále přichází s konceptem slabší smluvní strany, který má o něco širší vymezení než pojem spotřebitel. Pro slabší smluvní stranu není důležité, zda je či není podnikatelem, či zda je či není podnikatelem druhá strana. Kdo je tedy označován za slabší smluvní stranu je nutné posuzovat na základě okolností konkrétního smluvního vztahu.

V občanském zákoníku lze nalézt vyvratitelnou domněnku, že slabší stranou je vždy spotřebitel, konkrétně v ustanovení § 433 odst. 2:

„Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.“

V praxi je nejčastěji slabší smluvní stranou nepodnikatel ve vztahu k podnikateli.

Stránky: 1 2
Publikováno

Dotěrné obtěžování

§ 2986 odst. 1

„Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy.“

§ 2986 odst. 2

„Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy.“

Jinými slovy nevyžádaná reklama, jedná se o zcela novou zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže.

K prvnímu odstavci: Podmínky pro aplikaci první části skutkové podstaty jsou:

a) sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách – i jednorázové

b) nebo nabídka zboží nebo služeb

c) s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků (například skype), NEJEDNÁ se o prostředky jako například vhazování reklamních letáků do poštovních schránek, podomní prodej apod.

d) ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje

Podmínky pro aplikaci druhé části skutkové podstaty jsou:

a) sdělování reklamy – prostředky uvedenými v první části skutkové podstaty, tj. s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků

b) při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit

c) a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy

K druhému odstavci: Jedná se o případy dovoleného zasílání reklamy na elektronickou adresu (nikoliv na jinou!). O dotěrné obtěžování nepůjde, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

a) rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby

b) pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby

c) a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy

Publikováno

Klamavá reklama

§ 2977 odst. 1:

„Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“

§ 2977 odst. 2:

„Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně:

a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,

(např. „czech made“, avšak výrobek není vyroben v České republice, „zboží skladem“, „bio“, „hand made“)

b) ceny nebo způsobu jejího určení,

(např. nezahrnuté položky v ceně, „akční cena“, která odpovídá běžné ceně)

c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje,

(např. „doprava zdarma“, „montáž zdarma“)

d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.“

(např. „zakoupením výrobku přispějete 1 Kč na oblasti postižené povodněmi“, avšak ve skutečnosti se tak neděje, „hubnoucí efekt“, „zlepšuje trávení“)

Klamavou reklamu řadíme mezi praktiky se snahou přivodit soutěžiteli jinak nedosažitelný prospěch za pomoci užití různých klamavých forem lákání zákazníků, např. polopravdy či nepravdy, ale i užitím pravdy, kterou může být zákazník uveden v omyl (např. takovou informací o výrobku, tvářící se jako „něco navíc“, avšak jedná se o typickou vlastnost daného výrobku – „med bez přidaného cukru“).

Rozhodujícím hlediskem pro určení, zda je reklama klamavá či nikoliv je skutečnost, zda zákazník (v tomto případě průměrný spotřebitel), který je takovou reklamou dotčen, bude ovlivněn jejím prostřednictvím natolik, že je schopen své hospodářské chování pod jejím vlivem změnit.

Stránky: 1 2 3