K dobrým mravům soutěže lze dále uvést citaci z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 34/2010:

„Rozlišení mezi jednáním běžným a v hospodářské soutěži přípustným oproti jednání nekalosoutěžnímu spočívá v posouzení splnění podmínky rozporu s dobrými mravy soutěže. Pokud jednání žalovaného bylo založeno na využití zákonem chráněného průmyslového práva žalobce, pak takové jednání žalovaného – za předpokladu, že mu žalobce neudělil souhlas s užitím své ochranné známky – je třeba mít za rozporné s dobrými mravy soutěže.“

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 31/2006:

„Zásadně platí, že soutěžitel, pokud neoprávněně využije jakýkoli předmět práv průmyslového vlastnictví druhého soutěžitele, jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže a k újmě vlastníka práva, jemuž náleží právo výlučného užívání i právo poskytnout možnost užívat předmět ochrany (za úplatu) soutěžitelům dalším.“

Právní úprava nekalé soutěže jako takové je založena na objektivním principu. Za nekalosoutěžní jednání tak bude rovněž považováno jednání, které daná osoba nezavinila, neboť není rozhodující záměr, který k danému jednání vedl, nýbrž výsledek takového jednání.

Podmínku způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům je třeba chápat v tom smyslu, že postačuje pouhá potenciální hrozba újmy, skutečný vznik újmy není pro naplnění této podmínky nezbytný. Újma může být tradičně jak hmotná, tak nehmotná, přičemž v sobě zahrnuje materiální (hmotná škoda či ušlý zisk) i nemateriální (poškození dobré pověsti apod.). Výše minimální újmy není zákonem definována, není tak nutné prokazovat její rozsah. K tomu blíže citace z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Cdo 139/2008:

„a) Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání.. Jestliže je druhým způsobena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání. V hospodářském soutěžním boji se neuplatní starořímská zásada „neminem laedere (nikomu neškodit)“.,

b) Pro kvalifikaci „nekalá soutěž“ se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelů, nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody.

c) Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. I tu bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem „újma“;v rozhodovací praxi lze dospět k názoru, že újma (až již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.“

V případě, že kumulativně dojde k naplnění všech podmínek generální klauzule, jedná se o zakázanou nekalou soutěž. Není nezbytné, aby došlo k naplnění kterékoli z blíže definovaných skutkových podstat, naopak, je-li naplněna jakákoli z uvedených skutkových podstat nekalosoutěžního jednání, přesto nedojde ke splnění všech podmínek generální klauzule, o nekalosoutěžní jednání se nejedná.

V praxi se velmi často stává, že dojde k naplnění znaků více skutkových podstat v jediném jednání (např. vyvolání nebezpečí záměny současně s parazitováním na pověsti apod.). Pokud dané jednání naplňuje více znaků skutkových podstat, je vhodné uvést v případné žalobě argumentaci všemi skutkovými podstatami, neboť tato skutečnost může mít vliv např. na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích apod.

Stránky: 1 2 3