Volba právních prostředků ochrany stojí na žalobci, který rozhoduje, jaké konkrétní nároky uplatní. Příslušné nároky může požadovat kumulativně a to v jakékoli kombinaci. To, že je z dikce zákona možné dovodit rozdělení nároků do dvou skupin, neovlivňuje výběr ani pořadí nároků, které žalobce hodlá uplatnit. Při volbě nároků záleží především na tom, čeho chce žalobce dosáhnout, zda zabránění nekalosoutěžního jednání či kompenzace jemu vzniklé újmy. Žalobní nároky je proto vhodné rozdělit podle funkcí, které převážně plní:

• zabraňovací funkce je funkcí typickou pro nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání a nárok na odstranění závadného stavu,
• kompenzační či náhradová funkce je pak charakteristická pro nárok na přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

V současné době se začínají projevovat i jiné funkce těchto prostředků ochrany, například funkce sankční.

Právní prostředky ochrany jsou obsaženy mimo jiné přímo v ustanovení § 2988 občanského zákoníku:

„Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“

Z ustanovení § 2899 občanského zákoníku odst. 1 lze vyčíst, že žalobní právo ve věcech nekalé soutěže je přiznáno rovněž právnickým osobám oprávněným hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků a v odst. 2 obrací důkazní břemeno ve prospěch spotřebitele, pokud se ve vymezených případech nekalosoutěžního jednání nachází v pozici žalobce.

Stránky: 1 2 3 4