Autor: Autor

Publikováno

Zlehčování

§ 2984 odst. 1

„Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu.“

§ 2984 odst. 2

„Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).“

Skutková podstata zlehčování v sobě zahrnuje prvky několika skutkových podstat, tj. prvky klamání (v případě šíření nepravdivých údajů) i prvky parazitování na jeho „dříve dobré pověsti“ či „přiživení“ se na nezdarech jiného soutěžitele. Nejčastěji se jedná o situace, kdy soutěžitel „pomlouvá“, „očerňuje“ jiného soutěžitele a to jak údaji pravdivými, tak údaji nepravdivými vyvolávajícími mylný dojem pravdivosti údajů.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Podplácení

§ 2983

„Podplácení je jednání, jímž:

a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo

b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.“

V případě skutkové podstaty podplácení se soutěžitel snaží získat výhodu nějakým nedovoleným způsobem tak, aby nemusel vynaložit vlastní úsilí (například vyrábět kvalitnější zboží, poskytovat lepší služby než konkurent). Toto ustanovení však dopadá i na situace, kdy je o prospěch požádáno s příslibem lepšího postavení soutěžitele, například zvýhodnění ve výběrovém řízení.

V návaznosti na text zákona se podplácení se dělí na aktivní (písm. a) ) a pasivní (písm. b) ). V případě aktivního podplácení se jedná o nabízení, slibování, či poskytování prospěchu jinému, v případě pasivního podplácení pak o žádosti, přijetí prospěchu od jiného či nechat si prospěch od jiného slíbit). V praxi nejčastěji dochází k souběhu aktivního a pasivního podplácení – dojde k poskytnutí úplatku a zároveň jeho přijetí.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele

§ 2982

„Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.“

Obecně platí, že je mnohem těžší si „dobrou pověst“ vybudovat než se jednoduše přiživit na již existující dobré pověsti jiného soutěžitele. „Dobrá pověst“ je v hospodářské soutěži vysoce ceněna, a tak ne zřídka kdy dochází k případům, že soutěžitel využívá ke svému prospěchu „dobré pověsti“ jiného soutěžitele. K pojmu „dobrá pověst“ lze uvést výňatek z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 630/99:

„..z nahodilé skutečnosti, že žalobce den před zveřejněním inzerátu tuto fakturu zaplatil, nelze dovodit, že by se tak žalobce dostal do postavení osoby, která řádně platí své závazky a může se domáhat vůči žalované ochrany dobré pověsti. V této souvislosti bylo nutno zhodnotit i další chování žalobce, který i po zveřejnění inkriminovaného inzerátu nadále platil žalované organizaci splatné faktury se zpožděním.“

Jako příklad parazitování lze uvést reklamní slogan, který propaguje značku Kofola ve znění „když ji miluješ, není co řešit“ a brněnské zlatnictví, které začalo v době „největší slávy“ této reklamní kampaně užívat podobnou rozhlasovou reklamu „když ji milujete, je vždy co řešit – kupujte brilianty, zlato, šperky..“. Dále lze uvést například reklamní slogan na víno „Rolls Royce mezi českými víny.“ Velmi častým případem je parazitování na uměleckých dílech, které jsou chráněny autorským právem. Například reklamní slogan piva značky Tuborg „Gulp fiction“ (v návaznosti na film Pulp fiction) či „the Lord of the Drinks“ (v návaznosti na film the Lord of the Rings). Z českého prostředí lze uvést reklamní kampaň společnosti Bauhaus „upeč třeba…, postav třeba zeď“ (v návaznosti na text písně Dělání od Jaroslava Uhlíře), případem se zabýval Nejvyšší soud ČR.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Vyvolání nebezpečí záměny

§ 2981 odst. 1

„Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny.“

§ 2981 odst. 2

„Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.“

§ 2981 odst. 3

„Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.“

Vyvolání nebezpečí záměny v sobě nese jak prvky klamavosti, tak i parazitování. Rozdíl oproti ustanovení o klamavém označení zboží nebo služeb spočívá v tom, že se jedná o klamání ve vztahu k subjektu, nikoliv ohledně původu a určitého zboží nebo služby jako v případě ustanovení o klamavém označení zboží nebo služeb. Odstavce 1 – 3 uvádějí případy, kdy může dojít k vyvolání nebezpečí záměny. U této skutkové podstaty se vždy jedná o existenci vztahu k jinému soutěžiteli.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Srovnávací reklama

§ 2980 odst. 1

„Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu.“

§ 2980 odst. 2

„Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,

a) není-li klamavá,

b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu,

c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,

d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,

e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a

f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.“

Srovnávací reklama jako taková zakázána není, občanský zákoník pouze stanovuje podmínky, za kterých je přípustná. Tyto podmínky (písm. a) až f) ) je třeba splnit kumulativně. Zpravidla se jedná o případy mezi konkurenty, kteří se snaží prezentovat své zboží nebo služby „v lepším světle“. Takové srovnávání může být ku prospěchu v případě, že k němu není užito nepravdivých či zkreslených údajů, neboť díky tomu slouží srovnávací reklama jako informační zdroj pro spotřebitele ohledně porovnání cen a kvality nabídek různých soutěžitelů. Výše uvedené je rovněž v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, dle které má srovnávací reklama za cíl vyzdvihnout výhody zboží nebo služeb nabízených soutěžitelem ve srovnání se zbožím či službami jiného soutěžitele. Srovnávací reklama plní svůj účel i v rámci podněcování soutěžení mezi dodavateli zboží a služeb ku prospěchu spotřebitelů.

Srovnávací reklamou může být například: všeobecná propagace – bez ohledu na to, kdo daný výrobek nebo službu nabízí (pijte džus, je zdravější než limonáda), propagace značky výrobce či poskytovatele (výrobek XY je levnější a lepší než výrobek XZ), propagace na základě technického pokroku (šampon, kondicionér a maska v jednom), srovnání mezi dosavadními výrobky výrobce (náš nejlepší mixér všech dob) apod.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Klamavé označení zboží nebo služby

§ 2978 odst. 1

„Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.“

§ 2978 odst. 2

„Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“.“

§ 2978 odst. 3

„Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.“

Klamavé označení zboží nebo služby má v praxi velmi blízko ke klamavé reklamě. Nejčastěji se jedná o nabídky cestovních kanceláří, kdy je reklamou prezentována služba, která je klamavě označena, nebo kdy je výrobci prezentován výrobek označený jako máslo, avšak pouze s 50 % tuku.

Ke klamání ve věci původu z určité oblasti může docházet v souvislosti jak s porušením zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení, ale i dalšími způsoby, jako např. označením vína vyrobeného na Slovensku přívlastkem „Valtické“, „francouzský sýr“ jako označení výrobku pocházejícího z české mlékárny, apod. Mylná domněnka ohledně původu od určitého výrobce může vzniknout užitím charakteristických znaků, tvarů (např. tvar lahve) či barev výrobků jiného soutěžitele. Mylná domněnka ohledně zvláštního charakteristického znaku či jakosti pak například v případě užití označení „bio“, „bez tuku“ pro výrobky, které neodpovídá skutečnosti, označení „šunka nejvyšší jakosti“ pro výběrovou šunku, označení o množství podílu masa, ovocné složky, kakaa neodpovídající skutečnosti.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Klamavá reklama

§ 2977 odst. 1:

„Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“

§ 2977 odst. 2:

„Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně:

a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek,

(např. „czech made“, avšak výrobek není vyroben v České republice, „zboží skladem“, „bio“, „hand made“)

b) ceny nebo způsobu jejího určení,

(např. nezahrnuté položky v ceně, „akční cena“, která odpovídá běžné ceně)

c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje,

(např. „doprava zdarma“, „montáž zdarma“)

d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.“

(např. „zakoupením výrobku přispějete 1 Kč na oblasti postižené povodněmi“, avšak ve skutečnosti se tak neděje, „hubnoucí efekt“, „zlepšuje trávení“)

Klamavou reklamu řadíme mezi praktiky se snahou přivodit soutěžiteli jinak nedosažitelný prospěch za pomoci užití různých klamavých forem lákání zákazníků, např. polopravdy či nepravdy, ale i užitím pravdy, kterou může být zákazník uveden v omyl (např. takovou informací o výrobku, tvářící se jako „něco navíc“, avšak jedná se o typickou vlastnost daného výrobku – „med bez přidaného cukru“).

Rozhodujícím hlediskem pro určení, zda je reklama klamavá či nikoliv je skutečnost, zda zákazník (v tomto případě průměrný spotřebitel), který je takovou reklamou dotčen, bude ovlivněn jejím prostřednictvím natolik, že je schopen své hospodářské chování pod jejím vlivem změnit.

Stránky: 1 2 3
Publikováno

Koncept ochrany a generální klauzule

Obecně lze soutěžní právo rozdělit do dvou oblastí, a to 1) veřejnoprávní – právo proti omezování hospodářské soutěže, chránící existenci hospodářské soutěže jako takové, které je obsažené zejména v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) a 2) soukromoprávní – právo proti nekalé soutěži, chránící základní pravidla chování soutěžitelů v hospodářské soutěži, které je upraveno občanským zákoníkem v části obsahující ustanovení o relativních majetkových právech, v hlavě III. (závazky z deliktů), konkrétně v ustanovení § 2976-2990. Stručně řečeno právo proti nekalé soutěži se zaměřuje především na ochranu soutěžitelů, spotřebitelů (zákazníků) a hospodářské soutěže ve smyslu ochrany „čistoty“ soutěže, zatímco právo na ochranu hospodářské soutěže se zaměřuje především na ochranu existence hospodářské soutěže jako takové.


Úprava práva proti nekalé soutěži se opírá o generální klauzuli nekalé soutěže (§ 2976 odst. 1)

„Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.“

a demonstrativním výčtu jednotlivých skutkových podstat nekalosoutěžního jednání (§ 2976 odst. 2). Abychom mohli hovořit o nekalosoutěžním jednání, je tedy třeba kumulativně naplnit tato tři kritéria:

  1. jednání v hospodářském styku,

  2. toto jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže,

  3. takové jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.

Je nutno si uvědomit, že dobré mravy soutěže nejsou totéž co obecné „dobré mravy“, které je možné nalézt v mnohých ustanovením občanského zákoníku. Dobré mravy soutěže zákon jako takové nedefinuje. O tom, zda byly v konkrétním případě porušeny nebo ne, rozhodují soudy podle svého uvážení. K pojmu dobré mravy soutěže lze uvést rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 25 Cm 254/2004:

I když zákon výslovně nedefinuje pojem dobrých mravů soutěže, lze pod ním rozumět určité všeobecné (tedy v hospodářské soutěži platné), mimoprávní či etické zásady a normy, které jsou kladeny na všechny, kteří se v dané hospodářské oblasti projevují – vyvíjí svoji činnost za účelem dosažení určitého prospěchu, které vymezují, co v dané hospodářské oblasti lze považovat za poctivé, slušné, sledující vlastní prospěch, avšak nepoškozující jiného. Dobré mravy soutěže přitom jako kategorie norem jsou svou povahou objektivní v tom smyslu, že není rozhodné, zda osoba, která v rozporu s dobrými mravy jedná, takové jednání zamýšlela či nikoli, zda bylo jejím záměrem, cílem či úmyslem v rozporu s dobrými mravy soutěže jednat. Tedy dobré mravy soutěže jsou kategorií nezávislou na subjektivním vnímání jednotlivého soutěžitele. Je tedy také nerozhodný motiv tohoto jednání, nýbrž rozhodný je projevený výsledek jednání.“

Za jednání, které bude vždy v rozporu s dobrými mravy soutěže lze označit takové jednání, které je v rozporu se zákonem či jiným právním předpisem, neboť i v oblasti soutěžního práva se uplatňuje zásada „neznalost zákona neomlouvá“.

Stránky: 1 2 3